Autor: P. Václav Fojtík | Archidioecesis Olomucensis
Zdroj: © Májové úvahy s církevními Otci | 2025
Datum napsání:
29.05.2025
Májové úvahy s církevními Otci
Zamyšlení na 29. května
Každý z nás poutníkem je k věčnosti ...Ve známé a oblíbené křesťanské písni s názvem „Madona“ zpíváme o tom, že každý z nás na této zemi poutníkem je k věčnosti. Chceme-li dojít k cíli naší pozemské pouti, potřebujeme, aby nám Bůh pomáhal svou milostí. Na této cestě nás doprovází Církev, která je nástrojem spásy. Mostem naší záchrany je Kristův kříž. Sv. Augustin mluví o těchto skutečnostech v promluvě, kdy komentuje zázračné utišení bouře. V Matoušově evangeliu po zázračném nasycení lidí čteme:
Hned potom (Ježíš) přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer, a byl tam sám. Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim. Sv. Augustin říká: Není člověka, aby nebyl v tomto světě poutníkem. Ačkoliv ne všichni touží po návratu do vlasti. Během této cesty snášíme vlnobití a bouře. Hlavní však je, abychom byli na lodi. Protože - ačkoliv na lodi číhají nebezpečí, bez lodi čeká jistá smrt. Ať už má totiž plavec v moři jakkoliv silné paže, jednou jej velikost oceánu přemůže, pohltí a potopí. Je proto důležité být na lodi, tedy aby nás neslo dřevo, abychom měli sílu takto přeplout moře. Toto dřevo, které nese naši slabost, je Pánův kříž. V něm jsme označeni a on nás chrání před utopením v tomto světě. Zakoušíme vlnobití, ale on je Bůh, který nám pomáhá.
To, že opustil davy a sám vystoupal na horu, aby se modlil, znamená, že ona hora jsou nebeské výšiny. Apoštol říká, že když Pán opustil zástupy, vystoupil na nebe a tam za nás oroduje. Takový je význam slov „když opustil davy, vystoupil na horu, aby se modlil“. Hlava Církve je nahoře, aby ji ostatní údy následovaly. Jestliže se tedy za nás přimlouvá, modlí se jakoby na vrcholku hory, ve výšině nad veškerým stvořením. Mezitím loď nesoucí učedníky, tj. Církev, se zmítá a otřásá bouřemi pokušení. A proti ní nastává nápor větru, tedy vzdorující ďábel. A ten se snaží klást překážky, aby nedošla klidu.
Ale větší je ten, který se za nás přimlouvá. Copak ten, který dává plavcům, aby dorazili do přístavu, opustí svou Církev a nepřivede ji ke klidu?
Madono, naše Paní, Maria, oroduj za nás!
